V noci znova pořádně pršelo. Naštěstí jsme si tentokráte dávali pozor, kde stan stavíme. Ráno bylo krásně a stan jsme stihli i usušit. Ještě včera večer dorazila Laura s průvodcem a tak vyrážíme společně po 8 hodině. Zpočátku se šlo docela dobře. Obloha byla bez mráčku. Sem tam se objevil a pak zmizel mrak před stolovkou a tím dával tušit opravdovou výšku hory.
Časem ale slunko začalo připékat a stín nikde. Cesta pořád čím dál tím strmější. Nevzali jsme moc vody a teď trpíme. Náš opalovací krém faktor 7 těžce nestíhal. Kombinace úpalo-úžeh a dehydratace nám dala zabrat. Magická stěna Roraimy začínala před námi nabývat obrovských rozměrů. Kolečko na fotce ukazuje na člověka, a mraky jsou tak v polovině výšky stěny.
Do Campo Base - dalšího tábořiště na jsme dorazili úplně dehydrovaní, zahodili poučky o závadnosti vody, a vrhli se do potoka na vodu. Nakonec jsme nebyli sami, kdo ji přímo pil. Jinak ale samozřejmě doporučuji převařit nebo vydesinfikovat (to jsem ještě netušil co bude zítra). Výstupová trasa vedla po lavici podél stěny Roraimy (viz. foto, červená tečka - Campo Base).
Z Base Campu se začíná po čtyřech (pončo proti dešti nevhodné) šplhat strmě pod stěnu. Začíná pravý horský mlžný prales. Spousta bromélií. Některé v průměru přes metr. Mechy, palmičky a taky krásné stromové kapradiny.
Pod stěnou zjišťujeme, že je převislá! Na jednom místě vytryská vodopád přímo ze stěny v krásném palmovém hájíčku. Jako skoro každé odpoledne se zatáhlo, hřmí a poprchává. Ten déšť je ale vodopád padající z mnohasetmetrové výšky.... Obcházíme ho "zezadu".
Ochlazuje se a před vrcholem vcházíme do mraků. Rostliny jsou už jiné, vidím první "kornouty" endemické masožravé rostliny. Černé skály prapodivných tvarů se vynořují z mlhy. Dostáváme se do "jiného světa" nebo spíše "Ztraceného světa" podle stejnojmenné knihy, která se stala předlohou pro Spielbergův film "Jurský Park"....
[ Pokračování ]
RORAIMA trek [ Den 1 ] [ Den 2 ] [ Den 3 ] [ Den 4 ] ANDY [ Merida ] [ Trek den 1 ] [ Trek den 2 ] NP Henry Pitter [ 1 ] [ 2 ]