RORAIMA Trek     První den

Noc byla divoká. Cca ve 4 hod začal hrozný liják a v mžiku jsme měli stan v jedné velké louži. Ráno se sušilo a balilo na verandě něčího domku. Domluvili jsme se s Pablem (zaměstnanec Roraima tours) na 4 denním treku. Za průvodce 15500B/den (20USD) + dopravu do Paratepui jenom jeden směr. Zpátky půjdeme pěšky, než platit skoro 50USD! V 8 hod vyrážíme, máme místního průvodce Feliciana. Nejdříve cesta vypadala idylicky a až bylo škoda, že si ji krátíme za drahé peníze. Ale ušetřili jsme opravdu jeden den, je to dálka, nudná cesta skrz savanu, ve vedru...

Jeep zastavil kus před vesnicí, že prý je velká voda v řekách. Naštěstí po cca 40 min nás vzala jedna bohatá Brazilská rodina v novém Landcruiseru, která si jela vyfotit stolovky.

Vesnice byla docela malá, lidé si nás moc nevšímali. Feliciano nás nejdříve zavedl k chýši "Information office", kde jsme se zapsali do knihy návštěv. Před námi tam byli čech a slovák (které jsme později potkali) a pak dlouho nic. Češi tady asi moc nechodí (to jsme ještě netušili o operaci "vylodění v Caracasu").

Stezka vedla přes savanu a sem tam se na chvíli zanořila do hustého pralesa podél potoků. Počasí bylo na výhledy fantastické, stolovky se odhalily před námi úplně. Na druhé straně bylo ukrutné vedro, stín nikde. Bez šátku, nebo čepky bych nedoporučoval. Vlevo se tyčila stolovka (místně Tepuí) Kukenán s obrovským vodopádem Salto Kukenán.

A vpravo obrovská, nejvyšší stolovka, a cíl našeho treku - tepuí RORAIMA.

Cestou nás zaujaly černé vypálené kruhy v trávě (viz. obr). Naši teorii, že trávu nezapálili lidé, ale blesky jenom utvrdily zkušenosti ze třetího dne. Kolem 15 hod jsme dorazili k prvnímu tábořišti u řeky Tek (Rio Tek).

Silné deště v noci rozvodnily řeku tak, že se nedala přebrodit. U chajdy čekala už celý den kanaďanka Laura s průvodcem. Náš Feliciano se nedal zastrašit a tak dlouho hledal nejvhodnější cestu po pás v proudu, až se přes zdánlivě neprůchodnou řeku dostal. Měl jsem co dělat, aby mě proud nestrhnul a jediné co mě hnalo dopředu bylo to, že už to někdo přede mnou prošel. Chudák Jana se svou muší váhou, držela se každého z nás a v jednom momentě doslova "vlála" v divokém proudu. Bobříka za odvahu .... Na druhé straně řeky jsme potkali česko-slovenskou dvojici. Kluci, kteří vyrazili na 4 měsíce do Jižní Ameriky. Závidíme. Nám se podařilo horko-těžko "urvat" dva týdny z práce. Od Rio Tek je to necelá hodinka k Rio Kukenán, která se taky brodí. Hned u řeky je další, docela příjemné tábořiště.

Konečně bylo trochu času se porozhlédnout po okolní přírodě. Hned vedle stanu kvety ledabyle v trávě pěkné růžové orchidejky. A přes tábořiště vedla mravenčí dálnice. Je to ten druh co si nosí kousky listí do ? (díry, doupěte, bydliště - nevím jak se tomu správně nadává), a pěstuje na nic houby.

Jediná vada na kráse jsou mušky Puri-puri. Takové malé černé potvory, které koušou jak ďas, nechávají krvavou tečku na kůži, která potom trochu zahnisá. Naštěstí docela účinné byly přípravky obsahující DET (Offf, Autan). Ale vždy zůstalo nějaké zapomenuté místečko na kůži.....