V 6 ráno vstáváme. Jeep máme na 7 hodinu. Šéf cestovky (naše přezdívka "Indián") balil skupinu francouzů na Pico Bolivar (bundy, mačky, boty, stany, tepláky, rukavice a dokonce snad jsem zahlédl i erární ponožky!). My vyrážíme druhým jeepem v 7:30.
Cesta nejdříve stoupá pěknou asfaltkou s krásným výhledem na Meridu a okolní kopce. Řidič troubí na každou živou (určitě i mrtvou kdyby byla) bytost. Po cca hodině asfalt končí a začíná nezpevněná cesta. Po druhé hodině končí nezpevněná cesta a začíná terén. Cestou projíždíme kolem velkých stromů, z kterých visí dlouhé "vousy" tillansií. Zastavujeme u stavení které funguje i jako restaurace (když majitel zrovna není na poli). Řidič si tam něco dává. My, jako správní češi máme svoje zásoby.
Po další hodině cesty končí terén a začíná rallye. Cesta divoce klesá a stoupá, auto se naklání nad propastí a nebo se snaží projet horskou říčku. Po další hodině končí rallye a začíná "bahenní peklo". Vydatné deště udělaly svoje. Kdo nezažil neuvěří, že takový terén se dá projet. Svahy jsme "sklouzali" v 30cm bahně dolů, některé kopce jsme museli vysednout z jeepu aby to vyjel.
Po jednom zvlášť pěkném "sjezdu" nevěřím, že se vrátíme zpět tak lehce, a počítám kolik ještě dnů máme rezervy do odletu. Po pěti hodinách "rodea" přijíždíme do malebné andské vesnice Los Nevados.
Naše cestovka tam má pěknou posadu (ubytovnu). V rychlosti si prohlížíme vesničku a přebalujeme na trek (to nejsem já, ale místní osedlává oslíka).
Tomáš s Maruškou zůstali ve vesnici a my tři vyrážíme nahoru. Chodník je to prošlapaný. Je vidět, že tento trek je dost populární. Naštěstí nejezdí lanovka, a ktomě dvou indiánů na oslících a koňů bez majitele nepotkáváme nikoho. Míjíme poslední samotu z které vyhrávají poslední disco hity. Mají tam dokonce i elektřinu!
Nejdříve se jde "polňačkou" mezi pastvinami a poli, pak se cesta mění ve stezku.Trochu mi to připomíná fotky z Inca trail v Peru, co jsem viděl.
Přecházíme několik mostků přes horské říčky a stoupáme do mraků. Po cca 4 hod stoupání mraky se roztrhly a my se ocitáme v úplně jiném světě. Všude na svazích kvetou horské kytky vesměs dvou druhů - "fialové, menší" a "žluté, velké, chlupaté".
Už se pomalu stmívá. Vylezli jsme až do sedla ve výšce 4300m odkud je výhled na druhou stranu ke stanici lanovky Loma Redonda 4045m. Dost tam fouká a je i zima (rukavice se hodí). Scházíme cca 100 výškových metrů zpět na docela pěkné bivakové místo u vyschlého koryta potoka. Stan už stavíme po tmě.
[ Pokračování ]
RORAIMA trek [ Den 1 ] [ Den 2 ] [ Den 3 ] [ Den 4 ] ANDY [ Merida ] [ Trek den 1 ] [ Trek den 2 ] NP Henri Pittier [ 1 ] [ 2 ]