Maroko 99 30.4. - 7.5. 99

[ Mapa ] DEN 3

Znovu vyrážíme z východem slunce. Tato metoda se nám osvědčila, brzo ráno je chladno a záběry na focení jsou nejlepší. Hned pár metrů za kempem se nám naskytá až kýčovitě barevný pohled na Zagoru, řeku a palmy.

Loučíme se s palmovými háji a projíždíme celý den pravou pouštní oblastí. Krajina kolem je úchavatná, něco úplně jiného než u nás - ale bydlet bych tady nechtěl.

Míjíme bohem zapomenut vesničky a vychutnáváme Saharu. Málokdo ví, že Sahara je z větší části kamenná poušť a né písčitá. Odpoledne jsme v Rissani.

Tam nás hned odchytávají místní průvodci. Nejde se jich zbavit. Stále opakují, že bez nich nenajdeme cestu nebo zapadneme do písku. Obojí se stalo, ale poradili jsme si sami. Cesta byl opravdu zážitek. Asfalt skončil a začala pista (kamenno-hliněno-písčitá "polňačka"). Po 30 km se začaly objevovat před náma písečné duny Merzugy a za náma tmavá mračna blížící se bouře.

Na poslední chvíli jsme se schovali do malého hotílku. Venku začala písečná bouře a pak liják. Měli jsme opravdu štěstí, prší tam cca jednou ročně. V pláštěnkách běhat po mokrých dunách, to se opravdu podaří málokdy...

Večer se vybralo a západ byl opravdu super. Vylezl jsem na nejvyšší dunu a sledoval hru světla a stínu. Už jsem toho zažil hodně, ale tohle bylo něco nového. Vítr pomalu vysušoval mokrý písek a poušť začala vypadat jako poušť.

Celou dobu jsem byl sám, ale za cca 30 minut se už ke mě hnaly děti z blízké vesnice. Nebyli ani moc dotěrní, spíše blbli a skákali po hlavě dolů s dun.

Západ slunce taky stál zato. Osamělá palma se přímo nabízela ke kýčovitému snímku....

Večer v hotílku byl docela příjemný. Domorodci se sešli v hale, hráli na bubny a zpívali. My jsme si dali typický mátový, přeslazený čaj a poslouchali.
[ pokračování ]

Hory Mountains