21.11. Budíček 4:45. Naši sousedé balí stan, my tu ještě zůstáváme. Všichni vyrážíme na autobusák. Linda/Phil/Roger jedou do Adisu, my chceme do Tis Abbay k vodopádům na Modrém Nilu. První dva autobusy byly plné, čekáme 2 hodiny. Nakonec v 8:30 jsme se narvali do minibusu. Hrozný press, mraky prachu a nemocný stařec ze "sloníma" nohama. Cena ale nízká 3B, jízda 1 hod. Kupujeme lístky na vstup k vodopádům 15B/os, bylo možno uplatnit ISIC kartu (5B). Jdeme nejdříve přes otřesnou vesnici, pak přes betonové koryta budoucí vodní elektrárny.
Dále přes starý portugalský most k vodopádům. Jsou krásné, byli jsme tam ráno, takže byla stále vidět duha od vodní tříště.
Scházíme i dolů pod vodní stěnu - nejsilnější zážitek z vodopádů. Je hrozné vedro.
Odpočíváme na březích potůčku. Čekáme 1 hod na autobus ve vesnici. Kluci jsou trochu nemocní, Dan má rýmu, Tomáše bolí v krku. To je z té zimy v horách. Cesta v narvaném buse je znova utrpení. Večer ještě z Danem půjčujeme kola (2B/hod naproti Telecom building) a s místním klukem jedeme za město směr palác Haile Selasiho. Přejíždíme most přes Nil a podél řeky ke kopci. Kolem se vyrojila hromada žebrajících kluků (další příspěvek na fotbalový klub). Západ slunce byl úžasný. Zpátky jedeme za tmy. Večer jsme domluvili cestu landruiserem do Adisu (viz. sekce doprava).